cosa.czOslobodený priestor: starostlivosť – architektúra – feminizmus
Galéria mesta Bratislavy
21. 9. 2023 – 25. 2. 2024
kurátorka Petra Hlaváčková
kurátorka umeleckých intervencií Nicole Sabella
– – –
Emancipovaná žena → srdce domova a milenka třídy SUPERLUX
Michaela Janečková, Barbora Šimonová
kombinovaná technika (digitální tisk, sítotisk, sprej), 2023
spolupráce: Milan Valeš
Výstavka složená z dobových obrazů z časopisu Domov, rámovaná léty 1960 (začátek vydávání časopisu) a 1989, je vizuálním doprovodem některých nedávných tezí literatury z oblasti gender teorie. Některé citované autorky upozornily na velmi ranou emancipaci žen v Československu a také na velmi brzkou „zpětnou vlnu“, která již od poloviny šedesátých let pozvolna utužovala esencialistická dogmata a petrifikovala tradiční roli ženy jako matky a hospodyně.
Časopis Domov byl médiem zaměřeným na každodenní život, vycházel ve vysokém nákladu, byl hojně čten (a to především ženami), přinášel převážně novinky z oblasti užitého umění, nábytkové tvorby, vychovával publikum ke „vkusu“ a často také poměrně překvapivě informoval o obecných otázkách životního stylu včetně témat spojených s rolí žen v užitém umění i v prostředí rodiny.
Zaměřily jsme se na několik témat, která se v časopise opakovaně objevují v dlouhé perspektivě oněch třiceti let. Zaprvé jsou to obrazové prezentace žen – žen jako stafáže v interiérech nebo v reklamách, kdy pozorujeme postupnou sexualizaci – od výtvarné koláže, abstraktní ženy ke konkrétní fotografii žen v rolích vyzývavých společnic. Několika obrazy je toto téma ilustrováno také ukázkami ženské módy. Dále se pak soustředíme na prezentaci žen umělkyň, kde nacházíme sílící důraz na „ženskost“ jako kvalitu jejich práce. Téma doplňuje několik obecnějších vstupů, dotvářející představu o dobovém narativu „ženskosti“. Třetím momentem je konkrétní otisk proměny role ženy, a to v architektuře, v uspořádání bytu a v názoru, jak by měla žena domov (spolu)utvářet a jak by v něm měla žít a pracovat. Nejčastěji tuto proměnu ilustruje umístění postele a pracovního místa v rámci bytu a samozřejmě uspořádání kuchyně. Zatímco potřeba postele a pracovního místa v samostatném pokoji je častěji nárokována v šedesátých letech, zklamání z nedostatečného přesunu stravování do oblasti služeb přináší sílící debatu o kuchyni jako „hájemství ženy“ v letech sedmdesátých a osmdesátých.
Návrat k tradičním modelům pozorovatelný během sedmdesátých a osmdesátých let se propsal do ideálů žen dospívajících v té době, tedy do ideálů matek dnešních „husákových dětí“. Porevoluční léta některé stereotypy dále utužila pod vlivem prozápadního konzervativismu a životního stylu propagujícího muže – úspěšného podnikatele, a ženy – matky/hospodyně pečující o rodinu v domku satelitní zástavby, odstřižené od potenciálního místa zaměstnání. Některá povolání (včetně architekta/architektky) začala být vnímána jako časově extrémně náročná, a proto neslučitelná s péčí o rodinu. Tuto pozici však architekti/architektky pod tlakem okolností a bez potřebné kritiky přijali/y a sami/y tak své povolání nechali/y upadnout ze sektoru zaměstnání do sféry služeb, kde často panují prekarizující podmínky. Zamyšlení se nad prezentací žen v časopise Domov tak otevírá obecnější témata, která jsou, bohužel, stále aktuálnější.
Instalace pracuje s modifikovanou zvětšenou dvoustranou časopisu s fotografiemi. Stránky jsou překryty vrstvou s vybranými úryvky textů z různých čísel časopisu v daném roce a doplněny o další citace.
foto: Barbora Girmanová
– – –
Átriák: Vzpomínka na Růženu Žertovou
námět: Šárka Svobodová, 4AM Fórum pro architekturu a média, Markéta Mráčková, Barbora Šimonová, cosa.cz, kulturní družstvo
video (4:40), 2022
U příležitosti nedožitých devadesátin architektky Růženy Žertové vznikla ve spolupráci kolektivu 4AM a kulturního družstva COSA krátká audiovizuální vzpomínka nejen na architektku Žertovou, ale také na její dům v Brně-Žabovřeskách.
Rodinný dům si pro sebe a svého manžela Žertová navrhla a svépomocí postavila mezi léty 1978–1982. Po smrti svého může v něm Růžena Žertová žila sama až do roku 2019. Dům se stal místem setkávání přátel, které architektka Žertová ráda hostila a s radostí vítala i ty, které sem přiváděl profesní zájem o její architektonickou či designerskou tvorbu.
Vedle obchodních domů, jimiž je architektonická tvorba Růženy Žertové veřejnosti dobře známá, tvoří výraznou část jejího profesního portfolia i rodinné domy. Vlastní atriový dům v ulici Zákoutí se Růženě Žertové stal východiskem i pro její poslední – již nerealizovaný – projekt sdíleného bydlení seniorů, mladých rodin a obyvatel se specifickými nároky. Jeho půdorysné rozvržení do tvaru písmene L i funkční oddělení společenské a soukromé části ve svém projektu rozvíjela na základě osobní zkušenosti a jeho dlouholetého užívání.
Měl se stát také místem, kde chtěla Růžena Žertová prožít poslední chvíle svého života. To jí však bylo z lidsky nepochopitelných důvodů odepřeno pracovníky/cemi hospicu v Rajhradě u Brna, kde byla v posledních týdnech svého života zbavena svéprávnosti. Nenaplnilo se tedy její přání zemřít doma, ani se nemohl uskutečnit záměr zřídit ve spolupráci s Fakultou architektury VUT v Brně Nadaci Růženy Žertové a poskytnout její dům veřejným účelům.
Dnes je dům v soukromých rukou a jeho budoucnost zůstává nejistá.