Galerie Viper, Vítkova 293/2, Praha 8

Výstavu doprovodí série tří komponovaných večerů kulturního družstva cosa.cz:

9.5. 2018, 19 h Outsideři
Minidrama „Outsideři“ je věnováno tématům, projektům a aktivitám dvojice Šimonová – Mráčková.

22.5. 2018, 19 h Družstevnictví
Druhý večer je zaměřen na historii a principy družstevnictví a vznik po dlouhé době prvního kulturního družstva v České republice.

5.6. 2018, 19 h Lež nebo postpravda
Třetí večer představí zážitky z práce formou tvůrčího nakládání s fakty.

Koncepce: Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
Grafický design a instalace: Viktor Vejvoda

http://vipergallery.org/vystava/forma-sleduje-penize

– – –

The exhibition will comprise of three evening shows:

9 May, 7 PM Outsiders
The mini-drama “Outsiders” about the topics, projects and activities of the creative duo Šimonová – Mráčková.

22 May, 7 PM Cooperative Movement
The second night will focus on the history and principles of the coop movement and the foundation of the first cultural cooperative in the Czech Republic in a long period of time.

5 June, 7 PM False or Post-truth
The third night will introduce their working experiences using a form of creative ways of dealing with facts.

Concept: Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
Graphic design and installation: Viktor Vejvoda

http://vipergallery.org/en/exhibition/form-follows-money

„Forma sleduje peníze“ (Form follows finance), říká ve své přednášce s názvem Architektura od lidí pro lidi (Architecture for the People by the People) (1) z roku 2013 architekt Alastair Parvin. Architektura podle něj není jen navrhování a stavění domů. Parvin popisuje proces proměny profese architekta: od navrhování produktů-domů přechází k navrhování řešení daného problému a sahá k možnosti redefinovat zadání. Architekti by neměli pracovat pouze pro malé procento nejbohatších lidí, ale měli by také hledat řešení pro největší možný počet obyvatel. Tak se architekti sami mohou stát užitečnějšími.

Cosa.cz tvrdí, že forma sleduje peníze vždycky, zejména když si něco stavíte sami pro sebe. Odpověď na otázku jak být užitečný pro všechny nezná.

Jooo, tak ty jsi architektka

Markéta Mráčková a Barbora Šimonová se seznámily na Škole architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze. V autorské dvojici pracují od roku 2013. Kulturní družstvo cosa.cz založily v roce 2016 s cílem zastřešit své různorodé aktivity – architekturu, výtvarné umění, literaturu a video. Chtěly se jmenovat kosa s k, ale doména byla už obsazená, takže jsou cosa s c. S latinou jsou univerzálnější.

Přály si vytvořit alternativu k systému nezávislých architektonických živnostníků, proto volily kulturní družstvo. Cosa.cz je ziskovka fungující dle zásad ekonomické demokracie (2) – na rozhodování mají vliv všichni, jichž se týkají důsledky rozhodnutí. V kulturním družstvu jsou zatím tři, rádi by se v budoucnu rozšířili a inspirovali k zakládání dalších družstev. Vedou spor o to, zda jsou prvním kulturním družstvem v České republice. Často se cítí jako chyba v systému, ale prý si nemají na co stěžovat. Můžou si dělat, co chtějí, alespoň zdánlivě.

Tak s tím radši počkáme

Rády ztrácejí čas, protože to není ztráta času. Prý půl dne prospí a v pět jdou domů, což není pravda. Jejich cílem je pracovat co nejméně za co nejvíce peněz, ale to se jim nedaří. Spousta práce přijde nazmar nebo jen na web.

V úvodu knihy Kant a ptakopysk od Umberta Eca si oblíbily větu převzatou od Boscoe Pertweeho: „Do nedávna jsem si myslel, že jsem nerozhodný, ale teď už si tím nejsem vůbec jistý.“ Souvětí je vystihuje natolik, že ho neustále kopírují. Pro název ukrajinské série příběhů ho ještě o něco upravily: Do nedávna jsem si myslel, že se v tom neorientuji a pak jsem se ztratil (I Used to Think I Cannot Orientate Myself, But Now I Am Lost). Přiléhavá je i Tolstého poznámka ke knize Vojna a mír: „Dodnes píši pouze o knížatech, hrabatech, ministrech, senátorech a jejich dětech a obávám se, že ani v budoucnosti se v mých příbězích nebudou jiné postavy vyskytovat. (…) Stejně tak nemohu porozumět tomu, na co myslí kráva, když ji dojí, a na co myslí kůň, když veze bečky.“

Ve své práci reflektují to, co samy prožívají.

Bez googlu nic nevymyslíš

Poslední dobou vytvářejí jen koncepty koncepcí. Kopírují samy sebe anebo ostatní architekty (Rema Koolhaase, Alejandra Aravenu, Arno Brandlhubera, Linu Bo Bardi) anebo vlastně všechny (hudebníky, spisovatele, umělce – mezi stálice patří texty Prago Union, postupy Umberta Eca, vyprávění Gabriela Garcíi Marquéze, hutnost Jorge Luise Borgese, suchohumorovost Gottfrieda Müllera, přímost Elsy Aids). Kopírují vlastně všechno kolem sebe.

Baví je psaní krátkých, místy absurdních, ilustrovaných příběhů, ve kterých míchají realitu s fikcí, a doufají, že to bude bavit i ostatní. Protože když to někoho nebaví, tak tě může i zažalovat, občas se to s klienty stává. Právník radí: „O koláži z rodných čísel klientů ani neuvažujte.“

Na různé manifesty navázala píseň Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý složená z úryvků z pracovních emailů a historek kamarádů. Materiál sbírají dál, zkoušely i zpívat, ale vrátily se zpět k recitaci. K písni vznikl klip, kde jezdí na kapotě Volkswagen Golf z roku 1993 a snaží se tvářit jako Justice v klipu Fire.

Tak jaký to uděláme

V architektuře postupují od „cestičky vykroužit neumíme“ (studie rekonstrukce náměstí Jiřího z Lobkovic) (3), přes „levně a barevně“ (rekonstrukce fotbalové tribuny v Olomouci-Řepčíně) (4), „snad v realizaci zůstane alespoň to velké okno“ (studie úpravy vstupních prostor budovy FF UK) (5), „příčky na Koolhaase“ (Urban Café) (6), „novou díru podle Brandlhubera“ (Biofilms New Rental), „kytkami nejde nic zkazit“ (studie úprav zahrady při ulici Ve Stínadlech), „studii, kterou si nikdo neobjednal“ (obnova schodiště z ulice Husitská u domu Řehořova č. p. 37), po „postavte si to sami a dopadne to lépe“ (rekonstrukce rodinného bydlení Bořitov) (7).

Na konci roku 2016 natočily portréty tří staveb z 80. let 20. století: Pavilony v Mariánských Lázních a v Praze, Dům kultury a kolonáda v Teplicích, Umělý veslařský kanál v Račicích. (8) V roce 2018 plánují čtyři nové díly, které budou ke shlédnutí na cosa.tv.

V roce 2014 vydaly knihu Legenda o sídlišti, ve které shromáždily zážitky a zkušenosti z okružního výletu po pražských sídlištích a doplnily je o rozhovory s obyvateli, odborníky a obhájci panelové výstavby. V nakladatelství cosa.cz vyšel v roce 2016 překlad příběhů Gottfrieda Müllera Melancholie a dobrodružnost stavění: 25 zapomenutých staveb.

– – –

(1) Alastair Parvin, Architecture for the People by the People – TED Talk. Dostupné z

(2) Družstvo – Wikipedie. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Družstvo

(3) Spolupráce Eva Klápšťová, Marek Šilar, Milan Valeš, Viktor Vejvoda, studie 2012.
(4) Petra Gajdová, Barbora Šimonová, realizace 2015.
(5) Spolupráce Martin Neruda, studie 2016.
(6) Spolupráce Anna Mikulenková, realizace 2017.
(7) Spoluautorka a realizátorka Zuzana Machorková, realizace 2018.
(8) Dostupné na http://artycok.tv

– – –

Markéta Mráčková and Barbora Šimonová met at Emil Přikryl’s School of Architecture at the Academy of Fine Arts in Prague. They have been working as a creative duo since 2013. They founded the cultural cooperative cosa.cz in 2016 to join together their diverse activities – architecture, visual arts, literature and video. The reason why the cultural cooperative cosa.cz was founded was that its creators wanted to offer an alternative to the system of independent architectural tradesmen. It represents a profit-making organisation based on the principles of economic democracy: all those who are affected by the consequences of a particular decision are at the same time the decision-makers. There are three participants in the cultural cooperative and they would like to expand in the future and inspire the foundation of further similar organisations.

In architecture they use methods like “we cannot form circling pathways” (a study of the revitalisation of the Jiří z Lobkovic Square), or “let it be cheap and full of colours” (a reconstruction of the soccer stadium stand in Olomouc-Řepčín), “let’s hope at least the big window will remain in the realisation” (the study of the entrance to the building of the Faculty of Arts, Charles University), “Koolhaas-like dividing walls” (Urban Café), Brandlhuber’s new hole (Biofilms New Rental), “flowers can’t do any harm” (a study of garden arrangements at the street Ve Stínadlech), “a study that no one has commissioned” (rebuilding a stairway from Husitská street by the house no. 37, Řehořova street), or “build it yourselves, it will come out better” (reconstruction of a house in Bořitov).

Besides designing, they are doing much more. They enjoy writing short, sometimes absurd illustrated stories in which they mix reality with fiction and hope that others will have fun too. Their song “Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý” (It Will Be White, Black or at Most Gray), composed of snippets of work emails and their friends’ stories, represents a follow-up of various manifestos. At the end of 2016, they shot portraits of three buildings from the 1980s: Pavilions in Mariánské Lázně and Prague (architect Michal Brix), The House of Culture and Colonnade in Teplice (architects Karel Hubáček, Otakar Binar, Michal Brix, Martin Rajniš, Lidmila Švarcová), and Artificial Rowing Canal Račice (architectural group LO-TECH). Four new episodes have been planned for 2018 that will be presented on cosa.tv. In 2014 they published the book “Legenda o sídlišti” (The Legend of the Prefab Estate), in 2016, cosa.cz published the translation of the stories by Gottfried Müller “Melancholie a dobrodružnost stavění: 25 zapomenutých staveb” (Melancholy and Adventure of Construction: 25 Forgotten Buildings).