Cosa v Tianjinu

Core Socialist Values vydané 23. prosince 2013.

Jezdí se úplně na všem, ve všem a všemi směry i protisměry. Jezdí se potichu na baterky/elektromotory.

Aby se nemusely umývat talíře, stačí nasadit pevnější igelitové pytlíky.
Kameny s nápisy jsou na každém rohu. Naše učitelka čínské kultury říká, že tam jsou místo soch.
Poštovní ulička v kampusu Tianjin University. Pošta se ráno vyhází na jednu stranu chodníku a odpoledne roztřídí na straně druhé. Co přijde v dešti?
Budova Školy architektury v hlavní ose tianjinského kampusu, tam vzadu za jezírky.
Wechat se tváří jako WhatsApp, ale ve skutečnosti funguje jako komplexní nástroj pro všechno – osobní, pracovní, státní. Wechat je spojen s bankovním účtem, probíhají přes něj online platby v obchodě, je spojený se studentskou kartičkou, je určen pro kompletní komunikaci s učiteli i spolužáky. Je potřeba prostě pro všechno, co člověk dělá. Bez něj si nepůjčíte ani kolo. Emaily ani jiný druh komunikace se tu nepoužívá. Nejede facebook, youtube, wikipedie (ve vyhledávacím náhledu), google, ale jako vyhledávač funguje bing.com. Videa jde pustit i přes jiné přehrávače. Nebo je nutné si předplatit či stáhnout VPN, ale prý taky časem přestane fungovat.
Rozvoj moderního Tianjinu (alt. Tientsin) začal během dynastie Ming (1368-1644), když bylo hlavní město přesunuto z Nanjingu do Pekingu (jméno Tianjinwei znamená „obrana nebeského zálivu“). Během dynastie Qing (1644-1911/12) se z Tianjinu stalo významné obchodní centrum severní Číny (přístav pro Peking) díky jeho poloze na řece Haihe (dříve Peiho). Již v 17. století bylo město opevněno zdí vysokou 7,6 m. Mezi lety 1860 a 1902 vznikly v Tianjinu koncese osmi evropských států: Británie (1860-1943, modře), Francie (1861-1943, šedě), Japonska (1898-1941, červeně), Německa (1899-1917, oranžově, jižně od Británie), Ruska (1900-1920, žlutě), Rakouska-Uherska (1901-1917, zeleně), Itálie (1902-1941, oranžově) a Belgie (1902-1931, mimo výřez mapy, jižně od Ruska). Evropské čtvrti jsou na mapě Tianjinu stále patrné. Obdélník ležící severozápadně od evropských čtvrtí je nejstarší část Tianjinu. Mapa Tianjinu z roku 1912.
zdroj: britannica.com, en.wikipedia.org, commons.wikipedia.org